Na svatbu Petry a Patrika nikdy nezapomenu, stejně jako novomanželé. Byla to jednoduše úžasná svatba, na kterou se nezapomíná. Byla to svatba se spoustou svatebních hostů a skvělou svatební atmosférou od ranních příprav až po večerní zábavu. Počasí sice novomanželům moc nepřálo, ale trocha deště byla z mého pohledu osvěžující součástí celého dne. Svatba navíc probíhala v centru Prahy, na Malé Straně a v době největší dopravní špičky, což okořenilo svatbu trochou dramatičnosti.

Nezapomenutelná svatba to pro mne však byla i z profesního hlediska. Jako svatební fotograf jsem nechtěl zmeškat ani jeden záběr a proto byl celý den jako dlouhá projížďka na tobogánu. Ráno jsem vstoupil do světa, ve kterém měla svatbu Petra s Patrikem, a večer jsem z tohoto světa zase vystoupil. Připadalo mi, že svatbu mají dvě celebrity a že každý chce být novomanželům na blízku.  Hlavně během obřadu jsem se musel probíjet mezi davem, abych jako svatební fotograf  nezklamal a vyfotil vše podstatné. Panovala zvláštní, formálně neformální atmosféra a celá svatba probíhala velice spontánně, jakoby neorganizovaně, což přidávalo svatbě na autentičnosti a originalitě.

Ti nejbližší seděli na určených místech blízko svatebčanů, nicméně takto organizovaný obřad narušovaly děti, které pobíhaly kolem s bublifuky a nadšeně vyfukovaly jednu bublinu za druhou.  Do toho kameraman, pár dalších hostů s fotoaparáty a scéna jako při předávání Oskarů byla na světě. Na portréty novomanželů nezbylo moc času, respektive žádný a o ten jsem se ještě musel podělit s kameramanem. V žádném případě se nedá se říct, že by to bylo klasické novomanželské fotografování. Byla to jen krátká procházka v dešti na vršek Vrtbovské zahrady.  Měla však obrovské kouzlo stejně jako celý svatební den Petry a Patrika.